Tato operace je prováděna na pracovišti: Hradec Králové, Čáslav - Městská nemocnice

Syndrom karpálního tunelu je velmi časté onemocnění. Jedná se o onemocnění středového nervu ruky (lat. nervus medianus), způsobené jeho stištěním v oblasti zápěstí. Zde se nachází tzv. karpální tunel, což je anatomická struktura, ohraničená zpředu příčným karpálním vazem a ze zadní strany zápěstími kůstkami. Skrze tento tunel prochází celkem devět šlach ohýbačů prstů a palce a spolu s nimi i středový nerv.

Příčinou bolestí a různě vyjádřených klinických příznaků bývá velmi pravděpodobně relativní nepoměr mezi objemem karpálního kanálu a jeho obsahem. Vzniká v případech, kdy je ruka vystavena zátěži, na kterou není zvyklá, kdy ruka pracuje v nevhodné poloze či prostředí. Vyskytuje se také při různých onemocněních (revmatoidní artritida, onemocnění štítné žlázy, po zlomeninách v oblasti zápěstí, vrozené vady apod.). Výskyt tohoto onemocnění v posledních dvaceti letech narůstá, zdá se také, že je častější u žen.

Potíže mohou být různě vyjádřeny, ale většinou se jedná o soubor příznaků, zahrnujících: brnění prstů ruky, noční bolesti a bolesti při zátěži (jízda na kole, pracovní zátěž), mizící při protřepání ruky, vystřelující někdy do lokte nebo do ramene, snížená citlivost prstů a s tím související postižení jemných pohybů ruky. Pacientům začíná dělat potíže manipulace s drobnými předměty, nespolehlivý úchop, kdy někdy samovolně vypadne předmět z ruky apod., dále se objevuje raní ztuhlost a necitlivost prstů. Pokud onemocnění postupuje a dochází ke stále většímu stištění nervu, může dojít až k nezvratnému poškození nervu a následně ke ztrátě citlivosti a poruše hybnosti ruky, kdy palec není schopen se postavit do opozice proti ostatním prstům . Nejsou dnes výjimkou pacienti s potížemi trvajícími pět až deset let, a proto je potřeba si všímat i počínajících příznaků a včas je začít léčit.

Vyšetřujícího lékaře by na možnost přítomnosti tohoto onemocnění měly upozornit typické subjektivní obtíže pacientů. Pak by měl doporučit vyšetření ruky na EMG (elektromyografie) což je přístrojové vyšetření prováděné neurology, které měřením vodivosti nervů ruky potvrdí nebo vyvrátí podezření na útlak středového nervu.

Léčba, stejně jako u jiných onemocnění ruky je konzervativní (neoperační) nebo chirurgická.

Z konzervativních metod léčby lze zmínit obstřiky, odpočinkové dlahy udržující zápěstí a prsty v takové poloze, kdy je tlak v tunelu nejmenší, vitaminy B řady, léky proti bolesti, fyzioterapie a cviky na mobilizaci nervu, obstřiky kortikoidy. Všechny tyto metody jsou vhodné v časných a lehčích stadiích onemocnění. Pokud konzervativní léčba nepomáhá, jsou-li potíže velké a EMG nález svědčí pro těžší nález, je chirurgické řešení vhodnější.

Operační výkon je prováděn převážně ambulantně, případně za krátkodobé hospitalizace. Cílem výkonu je přerušit příčný vaz v zápěstí a uvolnit tak struktury přítomné v karpálním kanálu, tedy i stištěný nerv. Operace se provádí v místním nebo svodném (zápěstní blok) znecitlivění, ale lze ji provést i v celkové anestezii. Někdy se provádí tato operace při zaškrcení horní končetiny manžetou, aby se zabránilo krvácení během výkonu. Operuje se buď klasickým otevřeným způsobem nebo endoskopicky. Při otevřené operaci se z podélného řezu ve dlani přeruší příčný vaz v zápěstí a dojde tak k uvolnění struktur přítomných v karpálním kanálu, tedy i k uvolnění stištěného nervu (nervus medianus). Méně často se k výkonu připojuje ještě odstranění zbytnělých šlachových obalů v prostoru tunelu (synovektomie). Endoskopické uvolnění karpálního tunelu je prováděno ve svodném znecitlivění, nebo v celkové anestezii. Při výkonu ve svodném znecitlivění je nutno asi hodinu před vlastním operačním zákrokem aplikovat roztok anestetika k hlavním nervovým kmenů v oblasti zápěstí. Poté je nutno vyčkat účinku anestetika, než je možno provést výkon. Vlastní výkon se provádí z krátkého řezu na zápěstí, v některých případech doplněného o další krátký řez v dlani, odkud za pomoci speciálního instrumentaria se zabudovanou kamerou se bezpečně a pod kontrolou zrakem protne vaz bez současného poranění tkání uložených nad vazem (svalovina dlaně, podkoží a kůže). Na konci operace se rána zašije několika stehy a kryje obvazem. Dlaha většinou není užívána.

V pooperačním období jsou užívány léky na bolest dle potřeby. Převazy jsou po výkonu prováděny dle potřeby, pokud je do rány zaváděn drén, je nutno ho za 24-48 hodin odstranit. Stehy jsou většinou odstraňovány 10 - 14 pooperační den.
 Do jednoho až dvou dnů je možno očekávat výraznou úlevu od bolestí. Ostatní potíže, jako je necitlivost nebo snížená citlivost prstů, nebo obtížná manipulace s drobnými předměty, by měly vymizet do několika týdnů až měsíců. V prvních týdnech od operace je funkce ruky omezena a je nutno s tím počítat. Plná zátěž operované končetiny po otevřené operaci je možná, v závislosti na charakteru pracovní zátěže, někdy až po 3 měsících od výkonu, v některých případech i po delší době. Po endoskopickém výkonu je možno končetinu zatěžovat dříve, většinou již po 6 týdnech od operace. Právě endoskopické selektivní uvolnění vazu bez jizvení v ostatních tkáních umožňuje rychlejší rekonvalescenci a možnost zatížit manuálně ruku dříve než po klasické otevřené operaci. Je-li nerv již výrazně postižen, k plnému návratu funkce a citlivosti ruky nemusí dojít. V některých případech může být jizva či její okolí bolestivá a to i několik měsíců po výkonu.

Nekomplikovaný pooperační průběh je i přes dobré zhojení operační rány velmi často provázen většími či menšími funkčními obtížemi. Ty jsou charakterizovány hlavně bolestí v místě jizvy, nemožností se o dlaň opřít, snížením síly svalového úchopu (neschopnost otevřít uzávěr PET lahve, krájet nožem, vyždímat hadr apod.). Často se také objevuje v místě operační jizvy, vystřelující směrem k palci či malíku, případně na přední plochu předloktí . Tyto dočasné obtíže jsou způsobeny nedostatečnou stabilitou zápěstí po protětí příčného vazu a ostatních tkání dlaně a mohou nezřídka přetrvávat i 3 až 6 měsíců po operaci.

Většina pacientů podstupujících operační výkon vykonává v běžném životě manuální práci. Proto je pro ně po výkonu velmi důležitá co nejrychlejší funkční úprava a získání schopnosti ruku mechanicky zatěžovat co nejdříve po operaci. Není výjimkou dlouhodobá několikaměsíční pracovní neschopnost nikoli z důvodů nezhojení rány či pooperační komplikace, ale pro neschopnost ruku po výkonu časně mechanicky zatížit. Zvláště pro manuálně pracující pacienty je nutnost dlouhodobé absence v práci velmi nepříjemná a může pro ně mít podstatné sociální a ekonomické důsledky.

Endoskopická operace karpálního tunelu podle posledních zkušeností riziko těchto komplikací významně snižuje. Endoskopický výkon snižuje pooperační bolest a umožňuje rychlejší návrat pacientů do práce. Zdá se, že právě selektivní uvolnění vazu bez poškození ostatních struktur (kůže, podkoží, sval) a tedy bez jizvení v ostatních tkání umožňuje rychlejší rekonvalescenci a umožňuje zatížit manuálně ruku dříve než po klasické operaci.

Endoskopický výkon však bohužel, na rozdíl od otevřené operace, není hrazen ze zdravotního pojištění a pacient je v případě zájmu nucen si operaci sám uhradit.